Název

"Mimořádná linka nejen Praha Tokio" vyrazila z MŠ Lesnice 4/16

Popis

V ranním kruhu, kde společně denně komunikujeme vyvstala jednoduchá otázka: "Děti, a co je vlastně podle vás ta linka v písničce?"... je zvykem, že veškerý text co děti mají umět zpaměti se pokoušíme společně rozebrat, vědět, zda chápou podstatu. Je zvykem, že tak nějak každý po svém o textu hovoří a nebojí se v kolektivu projevit. "To je kuchyňská linka co má mamka doma, to je přece jasný?"...a skupinová debata pokračující v kolektivní brainstorming, kdy děti zapojí své nápady, mozek funguje a ony vyprodukují samy burzu nápadů, nad kterými by se nám dospělým mnohdy protáčel svět. Nicméně.....

Vědí, nakonec, že písnička je o cestování.......
Teď už se v ní (lince Praha Tokio) nebojí děti cestovat po celém světě...Po krajích, které jsou inspirovány nejprve zajímavou motivací vycházející z textu písně a poté se téma ubírá směrem, které nám pomáhají směřovat zážitky z rodin, úzká spolupráce s těmi, kteří jsou pro nás stěžejními partnery. Děti určují sobě tempo tím, jak rychle vyřídí vzkazy domů a co donesou za informace, předměty obohacující výuku, a vlastně směr, kterým se pedagog musí operativně připravit, jelikož vše neví.... Obohacení je tedy najednou evidentně oboustranné a děti vědí, že to, co přináší za zprávy z cest svých, rodičů či známých jsou možná i pro paní učitelky zcela novým objevem. Nikdy nic takového nezažily...Všichni se učí, obohacují a neuvěřitelně baví navzájem!!!!!!
Poznávání abstraktních symbolů státních vlajek, to bylo jedno z kouzel rozvoje propojení mozkových synapsí techniky NTC učení, které se ukrylo v celém projektovém tématu jako unikátní možnost využít schopnost v reálném životě dítěte. Mnoho symbolů vlajek mají děti spojených právě se zvukovým rozlišením, zvuky zvířat, úryvky hymny, zpěvem písně dokonce i formou rozlišování typického mluveného jazykového projevu k jednotlivým zemím. Ve hrách byla vlajka i asociací pro změnu místa v prostoru, životem tvorů, pozdrav pro prožitkovou hru a také veškerou náplň v centrech aktivit.
Jíst jako v Japonsku, hrát obří pexeso, pamatovat si, kam nás zavedl který kamarád, stavět domy v různých končinách světa a pracovat podle literatury, povídat si o zážitcích z celého světa neuvěřitelně obohatilo nejen jejich znalosti, dovednosti, ale také schopnost jeden druhého vnímat, akceptovat rozdíly mezi námi potažmo mezi zeměmi a váží si jeden druhého pro něco jedinečného stejně jako má každá z vlajek a zemí.

Děti jely i vysokorychlostním japonským vlakem Šinkansen a to nám pomohlo u skupiny jedinců s upevněním prostorové představivosti pomocí symbolů svých osobních značek. Pojmy před, za byly tak pro jednotlivé vrstevníky hned lépe uchopitelné pokud se staly i hrou v prostoru, možností pro ověření při pobytu venku apod.
Tentokrát byl projekt něčím výjimečným v tom, že nám velmi pomohli rodiny dětí celé téma vlastně nasměrovat a my jim tímto velmi děkujeme, kam se linka bezpečně dostala je vaše zásluha!!!!
Hanka Plachá

Nastavení