Název

Soutěžíme s Nadací ČEZ aneb jak přišla na svět naše NABUČENKA MŠ/5 /16

Popis

A s Nabučenkou cestoval na soutěž i text....

Příběh o Nabučence z Dlouhých Strání
Žije ……..to víme….
a jak to tak již na tom světě bývá, každý z nás ví, že jeden umí to a někomu jde něco jiného. Prostě a jednoduše, každý jsme jiný, originál, a tak je to i s tvory vzácnými.
Tahle, říkejme jí podle nás „příšerka“, je velmi ojedinělá a zvláštní. Zabydlela se v obrovských vodních nádržích přečerpávací elektrárny na vrcholu jesenických hor. Elektrárna Dlouhé Stráně a její blízké okolí přírody se stalo pro naši „krásku“ místem, kde nebyla sama, kde potkávala jiné, podobné „příšerky“ a musela si zkoušet poradit, jak se mezi nimi chovat. Znamená to, že se umí dorozumět…my nevíme jak, my její jazyk neznáme. Nám dětem, se její způsob dorozumívání zdá příliš složitý, má plno podivných znaků, ale jsou to pouze dohady, nikdo z nás s ní nemluvil. Je cizí!!!
„Héééj, ozvalo se jednoho slunečného dne….ssssssseš tam? Vyléz?“ Kroutil se kolem dokola obří nádrže zlý had Naškrtič. Jeho příběh je úplně z jiného soudku, je zlý, snad proto, že dosud žil sám. Neměl žádné přátele, kamarády, a možná ani takový nechce být, zákony přírody však velí jinak. Cesty se mnohdy protnou v bodě, ve kterém je ze dvou mínus rázem plus a tak se z Naškrtiče a Nabučenky jednoho dne za různých okolností stali nejlepší přátelé.
Možná ze dvou negativních bude nakonec něco dobrého….Nabučenka je totiž zlá!!
A znáte její jméno… ano, nemá ráda, když jí někdo obtěžuje, když zrovna spí, když má hodně práce, nebo dokonce pokud si čte podvodní noviny!!!!! Často bývá nabučená tak, že se zlobí, až to vydává divné zvuky. Jenže z toho se stane, že se dokáže chichtat, třeba s oblibou schválnostem, až se třese hladina vody tak, že to připomíná mořské vlny.
Není stará, ale nosí brýle. To proto, že už strašně špatně vidí, jak naráží pořád do stran té nádrže. Je tam totiž tma. Ve tmě Nabučenka spí. Má ráda spaní v klidu. Ale bojí se tmy, bojí se sama divných zvuků, nebo že někdo otevře dveře a nádrž vyteče.
Je to vlastně taková chobotnice zkřížená s vrtulníkem a reaguje jako my lidé. Vyčistit si zuby opačnou rukou? Neuvěřitelný problém. A její chapadla umí každé vlastně také úplně každé něco jiného. Mají své specifické schopnosti i podle toho, kde se zrodily.
Turisté, kteří poztráceli knoflíky, které možná nosily štěstí, mohou za zrod chapadel, co znamenají teď pro Nabučenku, něco jako šťastnou ruku.

Lidé, co nevědí, kam patří odpadky, naší příšerku moc často zlobí, ale i díky těm má Nabučenka lehoučké barevné chapadlo, něco jako v životě velmi ceněnou, volnou ruku.
Nabučenka má prý ostré zuby, na stromy, a v okolí pokud bude třeba, tohle chapadlo využít, bude jistě výjimečně cenné, obdobně jako pevný stisk ruky.
Není úplně běžné z výletu přijet bez košile, bez kousku svršku, ale i to se turistovi popletovi stává, díky zapomnětlivcům má Nabučenka chapadlo z kousků textilií, které dlouho drží vodu, dokáže zalévat suchá místa v okolí, když si sama příroda nepomůže a déšť dlouho nepřichází. Díky tomuto chapadlu nikdy nemá Nabučenka žízeň i když se vzdálí od nádrže a nese si tak vlhkost s sebou. Možná? Kdo ví? Je to pro ní možná právě, ta pravá ruka.
Veškeré náměty na text jsou zpracovány pouze podle fantazie předškolních dětí smíšené třídy. Na základě motivace vedené pedagogy, kdy kolektiv vrstevníků ve věku od 3 do 7 let si poslechl Vámi zaslaný příběh a vnímali jsme možné varianty, vjemy z pohledu dětí. Celé téma jsme podpořili zážitkovou pedagogikou tak, aby děti byly více vtaženy do problematiky a byly schopny si příběh prožít, nejen vytvořit bezhlavě pod tlakem dospělého siluetu něčeho o čem nic nevědí a čemu „nevěří“. Teprve teď byla půda pro jejich fantazii plně smysluplná a mohly začít. V celé podobě maskota, jak jí děti popisovaly, se odráží nejen prožitek z předešlé motivace související s elektrárnou, ale především problematika jejich života a jejich pohledu na vztahy, přírodu, svět dospělých. Strach ze tmy, zloba, veškeré silné vjemy dětí nejsou příliš pozitivní. Stavba je opravdu monstrózní, obrovská a působí na ně strašidelně až děsivě. Pozitivní detaily ve formě jednotlivého vnímání kontaktu s jinými elementy, světlo na noc, funkčnost jejích chapadel, kterou i s proměnou ve štěstí vymyslely právě děti, odráží jejich kladné emoce a snahu o dobrý konec. Veškeré zpracované vjemy odrážely prožitky dětí ze života v propojení se světem násilí z počítačových her, zpráv a vzájemných kontaktů a bylo znát, že jejich původně negativně mířená fantazie, se měnila v docela milý příběh.
Součástí našeho programu byl i regionální výlet s rodiči do Pradědova dětského muzea, kde edukativní součást se dotýkala i právě znalostí o obřích vodních nádržích Dlouhé Stráně. Naše děti vyrazily paní pedagožce, která měla pro ně program připravený dech, jelikož ještě nikdo prý nic takového nevěděl a Dlouhé stráně nepoznal. Na závěr jí děti změnily celý interaktivní program, utvořily společně velkou nádrž objetím rukou a ještě jí povyprávěly příběh o „Nabučence“, která tam skutečně žije!!!
Myslím, že bychom měli jet ještě někam na výlet o Nabučence povyprávět…
Bc. Hanka Plachá, pedagog mateřské školy Lesnice

Autory díla Nabučenka jsou děti třídy Sovičky z mateřské školy v Lesnici. Každý přispěl svým kouskem. Možná to byla jen myšlenka, nápad, úsměv, podpora, nadšení. Každý z nich byl u toho, ať již barvil, lámal větvičky, přinesl šnečí ulity, ujídal piškoty, navlíkal knoflíky, stříhal, manipuloval s jehlou, ušpinil se nebo neustále něco vymýšlel a komentoval.
Ať už to byli ti, kdo dokázali nakonec nadchnout své rodiče, aby Nabučenku pomohli zkompletovat, nebo ti, kdo pro ni z domovů nanosili různé komponenty a ingredience na její výrobu, nebo ti, co pro ni vymysleli jméno.
Všichni jsou stejným dílem důležití!!!!!
Náš program v mateřské škole se opírá o metodiku ZAČÍT SPOLU a my si velmi vážíme spolupráce právě nás všech. Nadšení je nad Nabučenkou proto i tentokrát společné DĚTI, PEDAGOGOVÉ a RODIČE…

Nastavení